Adriana nebo Jaruška?

Když manželka otěhotněla, její intuice od prvního dne těhotenství hlásila, že to bude holčička. Můj taťka si ji neustále dobíral: „Holka a u nás, co by tady prosím tě dělala?“

Milí čtenáři, jak jste vybírali jméno pro své miminko vy? Pište nám své příběhy a zapojte se do naší červnové soutěže o zajímavé ceny.

Pak se nás jednou zeptal, jaká máme vybraná jména. Manželka začala chrlit, že v nejužší nominaci máme: Natálii, Terezu, Adélu, Denisu a Karin. „A kde jsou klučičí? Holčičí přeci nebudete potřebovat!“ Odpověděl suverénně a skoro naštvaně.

Lev a Jelena

Já jsem mu řekl, že já mám favority jasné, že kluk bude Lev a holka Jelena – samozřejmě z recese. Na to koukal ještě víc. Jaké bylo překvapení celé rodiny, když jsme se v polovině těhotenství podle ultrazvuku dozvěděli, že čekáme holčičku! Nikdo tomu nechtěl věřit. Holčičce jsme dali krycí jméno „Jaruška“. Nechtěli jsme totiž s manželkou prozradit, jaké jméno jsme nakonec vybrali. Protože když jsme řekli jména, která se nám líbí, dozvěděli jsme se, že je to hrůza, že horší už snad vybrat nemůžeme. A na každé jméno nám kamarádi a příbuzní vymysleli básničku či ošklivou přezdívku.

Adriana a Tobiáš

Blížil se čas porodu a my měli na papír do porodnice uvést jméno. Manželka je učitelka, takže spoustu jmen měla spojených se svými žáčky a odmítala na dané jméno přistoupit. Taky nechtěla, aby bylo jméno hodně užívané.

Podívali jsme se tedy i na statistiku nejčastěji dávaných jmen a jména z první desítky jsme vyřadili. Nakonec, po týdenním listování v kalendáři a knížce Jak se bude jmenovat, jsme se shodli na Adrianě. Prostě se nám tohle jméno líbilo nejvíc. Kluka jsme napsali Tobiáše (dnes už ani nevím proč). Klučičí jméno jsme ani moc neřešili, protože i já sám jsem na ultrazvuku viděl mezi nožičkami obraz kávového zrna.

Nechci Jaroslava!

Přišel den porodu, já byl v práci a manželku poslali z rizikové poradny rovnou do porodnice. Přijel jsem, už bylo po příjmu. Suše mi oznámila, že si to rozmyslela a kluka přepsala na Jaroslava. Šly na mě mrákoty, co kdyby se fakt narodil kluk! Já dalšího Jaroslava, snad už osmého, nechtěl!

Na noc mne poslali domů, že se miminko narodí až druhý den. Ráno jsem přijel, vstoupil na sál a za půl hodiny bylo miminko venku. Podíval jsem se na sestřičku a říkám, je to holka jako buk! Uffff, hrozně jsem si oddechl, že to není další Jaroslav.

Jaruška

S miminkem a sestřičkou jsme šli na ošetření a na vyhřívací podušce ležela o deset minut starší holčička. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil, že se jmenuje Jaroslava. Nesl jsem manželce v náručí naši Adrianku a hrdě jí oznamoval, že se ve stejný den narodila i Jaruška. Manželka pak byla s maminkou Jarušky na pokoji a všechny holky jsou dodnes v kontaktu. Manželka se dozvěděla, že Jarušku pojmenovali po babičce, která nedávno zemřela. Sestřičky se prý v porodnici bavily, že holčičku jménem Jaroslava dlouho nikdo nepojmenoval.

V listopadu se mému bráchovi narodil Jakoubek, naše Adrianka je tedy stále první holčičkou po několika generacích.

Dědečkův Adínek

A reakce rodiny na jméno Adriana? Všem se hrozně líbilo, jen někteří si ho nemohli zapamatovat a místo Adrianko říkali Andrejko. Člověka by ani nenapadlo, kolik variant už na její jméno vymysleli: Adri, Adrinko, Adruško, Aduš, Adrušenko, Adinko, Aďko….

Nyní bude Adriance devět měsíců a je to poklad celé rodiny. Hlavně mého tatínka, který si svou vnučku náležitě rozmazluje.

Jaroslav