Adopce homosexuálními páry?

Jaký je váš názor, milí čtenáři, na adopci dětí homosexuálními páry? Je lepší umístit opuštěné dítě do této poněkud netradiční rodiny nebo jej raději ponechat v dětském domově? Na vaše názory se těšíme v naší diskusi, ty nejzajímavější otiskneme na hlavní stránce.

A jaký je názor odborníků? Odpovídají:
Psycholog, PhDr. Adam Suchý:

Pokud mě mé znalosti a paměť neklamou, neexistuje žádný odborně podložený názor (vědecký výzkum, studie atp.), který by dokazoval, že jsou homosexuální páry horšími rodiči než páry heterosexuální.

Lidé, kteří spolu žijí

V mnoha případech to může být dokonce naopak, protože už dnes je (nejen) na základě padesátiprocentní rozvodovosti rodina oficiálně definována jako „lidé, kteří spolu žijí“. Zkušenosti a vývoj společnosti tedy ukazují, že biologický základ rodiny není to jediné, na čem je možné stavět uspokojující rodinné a mezilidské vztahy.

Kvalitní rodiče?

Pokud se tedy lidé, kteří spolu žijí, k sobě navzájem chovají hezky, respektují nároky vývoje, jejich partnerství není disharmonické a jejich rodičovství je kvalitní, s největší pravděpodobností vychovají zdravě se vyvíjející dítě, a to bez ohledu na to, jestli jsou sami homosexuální či heterosexuální.

Homosexualita není „nakažlivá“

Dnes je už snad zřejmé, že tak jako není možné homosexualitu vyléčit či odnaučit, není ani možné ji naučit, proto jsou obavy z podobného dlouhodobého ovlivnění sexuální orientace dítěte neopodstatněné.

Problém? Okolí

To, co ovšem prokázáno bylo, je skutečnost, že i muži jsou schopni typicky mateřského chování. Osobně považuji za problematické spíše reakce okolí a sociální začlenění dětí adoptovaných homosexuálními páry.
Nelze totiž očekávat, že spolužáci, kamarádi a další sociální síť takových dětí bude mít vždy tolerantní postoje a pochopení, což může být dlouhodobě společensky diskvalifikující a přinášet řadu souvisejících problémů.

MUDr. Jiří Šulc:

„Jak je to s asistovanou reprodukcí, pokud si ji přeje homosexuální pár? “
Nemáme právo pátrat po sexuální orientaci pacientek nebo někoho vylučovat z léčby kvůli sexuální orientaci, ale dítě má ze zákona právo na to mít otce. Čili vyžadujeme, aby žena přišla s mužem, který písemně uzná otcovství. Pokud nás osloví žena, která chce miminko bez partnera, musíme ji odmítnout, protože to naše zákony neumožňují.

Psycholog Mgr. Martin Prokeš:

Jsem pro. V situaci, kdy je v nejrůznějších ústavech a výchovných zařízeních přes patnáct tisíc dětí a ročně se umístí něco kolem necelého tisíce dětí do adopce či náhradní rodinné péče (čerpáno ze zdrojů ČHV). V situaci, kdy se vzhledem k nastavení české společnosti značnou část dětí vůbec nepovede umístit, vzhledem k jejich etnickému původu, či psychickému, nebo fyzickému postižení. Navíc neexistuje relevantní studie, která by potvrdila, že homosexualita páru znamená nezpůsobilost k rodičovství.

Když odejde tatínek za milencem…

Pokud by takové podezření bylo, znamená to, že pokud žena či muž odejdou z manželství s dětmi za partnerem stejného pohlaví, znamená to automaticky, že je potřeba odebrat jejich biologické děti, aby nebyla ohrožena jejich mravní výchova?

SOS vesničky jsou v pořádku

Lze souhlasit s tezí, že pro děti je nejlepší vyrůstat v kruhu rodiny, která je co možná nejpodobnější běžné rodině? Koneckonců model SOS dětských vesniček také nerespektuje přirozené uspořádání rodiny a stěžuje si někdo?

Kdo vychoval homosexuály?

Je správné, aby děti vyrůstaly v ústavech? Je pro děti dobrý a prospěšný pobyt v kojeneckých ústavech? Povyk kolem adopcí homosexuálních párů je hnán spíše homofobií než starostí o správný morální vývoj dětí. Koneckonců kdo vychoval většinu homosexuálů?