Vánoční dárek
Náš maličký v bříšku je opravdu vysněný a tak datum mého termínu mě potěšil o to víc (24. 12.)
Zdroj: archiv redakce
Můj příběh je jako z pohádky nebo aspoň tak jsem ho prožívala. Už přes dva roky jsme se snažili o miminko, a když jsme to vzdali, podařilo se. Opravdu psychika dělá hodně moc. Hned jak jsme to zjistili, začali jsme vybírat jména. U holky jsme se nemohli dohodnout, ale u kluka to šlo rychle aniž by jsme věděli, kdy se maličký narodí a že to bude kluk.
Byl to prostě Mikulášek, a začlo pojmenovávání mého bříška všemi možnými jmény. No a za pár měsíců mě manžel požádal o ruku (v 6. měsíci) a byla svatba což „jsme“ vůbec nečekali. Mimísek, jak říkal manžel, si užíval „náš“ den se mnou. Když manžel vstává do práce vždy se nahne nad bříško a povídá si s koblížkem, protože je zrovna vzhůru, ale já bych spala v 5 ráno.
Tvořili jsme pro Mikíska úplně nový pokojíček a říkali mu, co zrovna děláme jako by tu byl už s námi. A tak doufám, že vše dopadne dobře, Ježíšek nám nadělí ten nejkrásnější dáreček a vše bude pokračovat dál jako v pohádce.
Myslím, že nejčastější pojmenování jako Miki, Mikísek, Mikeš, koblížek nebo mimísek mu zůstanou i po porodu a zcela jistě přibudou další.
