Človíček, ufonek a štístko
Tak můj příběh má smutný začátek, ale to za (snad) šťastnější konec. První těhotenství přišlo neočekávaně, s přítelem jsme měli spoustu plánů, nakonec jsme ale měli z miminka radost a říkali, že čekáme malýho „človíčka“ a takhle jsme mu říkali až do konce třetího měsíce, kdy jsme o něho přišli.
Zdroj: archiv redakce
Bylo to hodně smutné a tohle jsme opravdu nečekali, ale i přesto jsme se začali poměrně brzo snažit o druhé! A taky se nám to po půl roce povedlo! Tentokrát byla naše radost opravdu veliká! Dělala jsem si těhotenský test, přinesla ho ukázat přítelovi a v televizi dávali zrovna nějaký program o UFO, tak mi přítel pohladil bříško a říká „čekáme našeho malýho ufonka“, a tak jsme mu od té doby neřekli jinak než náš „ufonek“. Ale ani tentokrát nám bohužel štěstí nepřálo. O ufonka jsme přišli ještě dříve, ve 12. týdnu, to už jsem byla opravdu zoufalá a věřila, že mi prostě není přáno mít miminko.
Řekla jsem si tedy, že to necháme osudu a nic neřešila. A asi i proto o dva roky později jsem zjistila, že již ve třetím měsíci těhotenství! Měla jsem radost, ale stejně tak i strach, ale říkala jsem si do třetice všeho dobrého to prostě musí vyjít! A tak jsme miminku začali říka „štístko“. Nenechali jsme si říct pohlaví, to pro nás bude překvapení! Zatím je to pro nás stále jen štístko, které se (snad) příští týden již vyklube a konečně se ukáže v celé své kráse svým šťastným rodičům.
