Mimísek
Moje bříško se skokovitě zvětšuje a já uvažuji, co je na mém druhém těhotenství jiné a co stejné. Rozdílné jsou situace a míra, do jaké se mohu z bříška těšit (vždyť u prvního těhotenství jsem dýchala jen pro toho malého tvora, ale nyní mě dcerka zaměstnává do té míry, že fakt, že jsem těhotná si uvědomím až ve chvíli, kdy se nenapasuji do úzkého průchodu, kterým jsem se ještě před měsícem pohodlně protáhla). Stejné je mé prožívání radosti z malinkého tvora a stejné je i „pracovní“ pojmenování obyvatele mého bříška.
Zdroj: archiv redakce
Vím, že mnohé maminky říkají svému dítku různě. Kamarádka říkala své nenarozené holčičce „cácorka“ a na mou otázku „proč“ jen pobaveně odpověděla: „Protože je to Cácorie Cácorková.“ Sousedka zase miminku neřekla jinak než Karel a to i přesto, že již několik měsíců před porodem věděla, že se to bude holčička a bude se jmenovat Markétka. A pro švagrovou byl malý plaváček již od pozitivního těhotenského testu Matyášek, protože svým šestým smyslem podvědomě (a správně) tušila, že čeká chlapce a tohle jméno měla vyhlédnuté již dávno.
Pro nás vždy bylo a nyní je nenarozené miminko MIMÍSEK. Možná to není to nejoriginálnější označení, možná není ani nejpřiléhavější, ale každopádně je to pro nás nejpravdivější a subjektivně hodnoceno také nejněžnější označení. Byl to mimísek už když jsem poprvé ucítila, že tentokrát „to vyšlo“, byl to mimísek, když jsme naši veselou novinu oznamovali babičkám a je to můj milý mimísek i v noci, když kvůli jeho rozcvičce nemohu spát. A zároveň nás toto pojmenování chrání před případným podřeknutím na věčné otázky babiček typu „Tak co to bude?“ 🙂 Je to náš mimísek, kterému tolik chceme říct: „Vítej!“
PS: Už teď se těším, až našeho mimíska poprvé stisknu v náručí. A teprve v ten okamžik se odvážím naše miminko oslovit jménem…
