Krvácím! Budu rodit?

Jen mě na konci 4. měsíce trochu vyděsilo slabé noční krvácení, takže jsem okamžitě vzbudila manžela a odjeli jsme do nemocnice. To napětí, než přišel pan doktor, by se dalo krájet. Ale po vyšetření mi pan doktor oznámil, že se nic neděje, vše je jak má být a že mám spíš více odpočívat, že se to někdy ženám v těhotenství stává.

Poslední kontrola

Pokud by se to zhoršilo, tak jsem měla přijet znovu, ale naštěstí už se to neopakovalo a ustalo to. Dále vše probíhalo v naprostém pořádku. Termín porodu jsem měla pouze jeden a to 21.10.2008. Koncem 34.týdnu jsem šla do porodnice sepsat porodopis a na poslední kontrolu ke svému lékaři jsem šla v 35. týdnu těhotenství.

Ještě posekám trávu

Na první vyšetření v porodnici jsem se dostavila 8.9.2008 a musím říci, že jsem byla moc ráda, protože jsem večer předtím začala opět trošku krvácet. Paní doktorka mě ale opět ujistila, že je vše jak má a není proto pochyb a zbytečného stresování.

Také mi řekla, že se sice pomalu otevírám – přesně jsem byla otevřená na 2 prsty, ale poslala mě domů s tím, že ještě tak týden mám určitě čas. Ten den bylo krásné odpoledne a tak jsem si řekla, že posekám trávu, než pak budeme mít malinkou a nebude na to čas.

Večer to začalo

Manžel mi pomáhal vysypávat koše s trávou a já jsem jezdila po zahradě, jak kdybych snad ani nebyla těhotná. No bříško jsem měla opravdu malé, takže mě to nijak neomezovalo. Celý den mi bylo fajn, až večer nastaly velké křížové bolesti a následovalo silné krvácení. Strašně jsem se lekla a začala si vyčítat, že jsem nebyla v klidu a místo toho jsem sekala

trávu, ale manžel mě utěšoval, že to není tím a že je určitě všechno v pořádku. Zkusila jsem jít spát, ale ta starost mi nedala možnost zamhouřit oči ani na minutu.

A jedem!

V 1 hodinu ráno ale začaly mírné bolesti směrem od zad do břicha. Vzbudila jsem manžela, že se něco děje, že buď rodím, nebo je něco špatně. Chtěl jet okamžitě do porodnice, ale já byla proti. Vždyť už tolikrát mi řekli, že krvácení nic není, jenže bolesti se stupňovaly dále a dále, až byly nakonec po 5 minutách, ale plodová voda stále neodtekla.

To už mi ale manžel vzal tašku a šel pro auto a odvážel mě do porodnice. Bylo přesně půl páté ráno, když jsme tam dorazili. Já si ale stále myslela, že nerodím a že mě jen miminko silněji kope. Paní doktorka mi ale po prohlídce oznámila, že už tam zůstanu, že jsem otevřená na 4 prsty a to je už k porodu. Za 2 a půl hodinky byla naše malinká na světě.

Děkuji všem

Téměř celou tu dobu jsem byla ve sprše a neměla moc velké bolesti. Celý porod proběhl bez komplikací i bez nástřihu. Ještě podotýkám, že jsem byla prvorodička. Po celou dobu porodu byl přítomen i můj manžel a jemu i porodním asistentkám a lékařům patří můj dík i obdiv, jak dokážou člověka podržet v tak důležitý okamžik.

Takže milé těhulky, co teprve čekáte na svůj porod, ničeho se nebojte, všechno dobře dopadne. Každá z nás má jiný práh bolesti a tak proto nevěřte každé mamině když říká, jak to strašně bolí…

Zuzana