Jak vychovat dítě? Bez trestů a poučování

Výchovné modely, které jsme sami zažili v rodině a ve škole a které jsme nezřídka automaticky převzali, se zdají být v současných podmínkách neúčinné:

„Mami, to je super požární auto, to bych chtěl.“ Pětiletý Michal se zastavuje před regálem a bere do rukou hračku. Maminka se letmo na auto podívá: „Prosím tě, doma máš spoustu aut a vůbec si s nimi nehraješ. Polož to a pojď!“
„Jenže tohle je úplně jiný auto. Na dálkový ovládání, takový nemám!“
„Víš kolik stojí takový auto? Hrozně moc peněz! Polož to a pojď!“ zvyšuje maminka hlas.
„Ale já bych ho chtěl!“ začíná natahovat Michal a dál stojí s autem u regálu.
„Nemůžeš mít všechno, co chceš! Vrať to tam a pojď!“ Maminka jde k Michalovi, bere mu auto a položí je zpátky do regálu. Michal se rozbrečí. „Ty jsi ale protivný! Hned toho nech!“ Hněvá se maminka, zatímco Michal brečí dál.

Mohla maminka řešit situaci jinak? Michal se musel vyrovnat s tím, že nedostane něco, co by rád měl. To mnohdy nebývá snadné ani pro dospělého. Určitě by Michalovi pomohlo, kdyby maminka dala najevo, že rozumí tomu, co Michal právě prožívá a splnila mu jeho přání alespoň v představě. Michal by auto sice nezískal, ale on i maminka by se cítili mnohem lépe. Mohlo by to vypadat třeba takhle:

„Mami, to je super požární auto, to bych chtěl.“ Pětiletý Michal se zastavuje před regálem a bere do rukou hračku. Maminka se zastaví a spolu s Michalem si auto prohlíží.: „Hm, vážně je to moc pěkný auto.“
„To teda jo. Podívej, má vysílačku, do který můžeš mluvit a je na dálkový ovládání.“ Michal nadšeně předvádí, jak auto funguje. „Mami, já bych ho chtěl!“ Maminka bere auto do rukou a prohlíží si ho: „Vidím, že by sis ho moc přál. To musí být zábava řídit auto na dálku, co? Bylo by fajn, kdybychom ho mohli koupit, ale stojí moc peněz.“ Maminka pokládá auto zpátky do regálu a bere Michala za ruku. „Ach jo,“ vzdychne smutně Michal a společně odcházejí.

Maminka v tomto případě Michalovi nic nevyčítala ani nepřikazovala. Snažila se porozumět jeho pocitům a dala najevo účast. Michal se tak mohl snáze se situací vyrovnat.  Většina dnešních rodičů vyrůstala v socialismu a prošla autoritativní výchovou ve škole a často i v rodině.

Přizpůsobivost jako priorita?

Socialismus od lidí na všech úrovních a ve všech oblastech života vyžadoval především poslušnost a přizpůsobivost. Lidé nonkonformní byli odsunuti na okraj společnosti či zcela mimo ni. Prosadit se bez mravních a osobních kompromisů nebylo možné. Výchova, zcela v tomto duchu, vnímala poslušnost jako prioritní hodnotu: dobře vychovaný byl ten, kdo poslouchal, pokud možno bez řečí. Prostředkem pro udržení kázně byly tresty, pochvaly a odměny. Bezchybné plnění povinností a příkazů bylo důležitější než kvalita vztahů a rozvoj osobnosti dítěte.

Těžké rozhodování

Dnešní společnost má zcela jiné nároky. Člověk se nemůže spoléhat na paternalistický stát, který se o něj sice špatně, ale přece jenom postará. Je nucen hledat své místo ve světě, který je pluralitní a mnohdy nepřehledný. Musí zvažovat možnosti, vybírat řešení, rozhodovat se a poté nést následky svých rozhodnutí. Musí být schopen zaujmout a obhájit vlastní stanoviska a zároveň respektovat názory a postoje druhých. Poslušnost, jakožto nekritické podřízení se autoritě, nemá v demokratickém systému místa a měla by být nahrazena osobní kázní, kdy jedinec dobrovolně nadřadí zájmy celku nad své vlastní. Je společnost, která se nevymanila z autoritativního způsobu řízení a ovládání jedněch lidí druhými, skutečně demokratickou? Se striktní výchovou založenou na příkazech a zákazech nemůžeme dnes už vystačit.

Pravidla výchovy

Avšak přestaneme-li být vůči svým dětem autoritativní, neznamená to ještě, že se staneme lepšími rodiči. Demokratickou výchovu nelze zaměňovat s výchovou permisivní (vše dovolující). Při permisivní výchově jsou daná pravidla nejasná, proměnlivá, případně neexistují vůbec. Dítě „si dělá co chce“ a rodič je chrání před následky jeho chování. Ve výsledku je pak dítě zmatené, nejisté a očekává, že se mu ostatní přizpůsobí. Je pro ně těžké plnit povinnosti a spolupracovat s ostatními.

Demokratická výchova

Naproti tomu je výchova demokratická založena na vzájemném respektu rodičů a dětí. Rodiče stanoví jasná pravidla a hranice, v rámci nichž má dítě svobodu se rozhodovat. Chyby jsou chápány jako příležitost k učení, jako negativní zpětná vazba nejsou zdrojem výčitek, výhružek, ztrapňování či sarkasmu. Demokratická výchova by měla děti naučit respektovat práva svá i práva ostatních, dodržovat stanovená pravidla a dohody, svobodně se rozhodovat a zodpovědně přijímat následky svých činů, měla by vést k samostatnosti a důvěře ve vlastní schopnosti.

Ani tresty, ani poučování

Pro rodiče, kteří se chtějí zdokonalit ve svém důležitém poslání, dnes existuje vzdělávací program nazvaný efektivní rodičovství. Efektivní (také by se dalo říci účinné či skutečně fungující) rodičovství vychází z teorie individuální psychologie, rozvíjené Alfredem Adlerem (1870–1937) a jeho žákem Rudolfem Dreikursem (1897–1972). Je založeno na principech demokratické výchovy a na přesvědčení, že dítě není možné ovlivnit ani trestáním, ani poučováním. Osobnost dítěte je třeba pochopit a usměrňovat. Výchova nemá dítě zlomit, ale přesvědčit.

Pomocná ruka

Samotný kurz vytvořili psychologové Don Dinkmeyer a Gary D. McKay, v České republice funguje od roku 2006. Neposkytuje návod na výchovu dětí, ani rodičům neradí, co mají či nemají dělat. Není to dogma, všelék ani zaručený návod, spíše podaná pomocná ruka. Pomáhá lépe porozumět dětem i sobě samému. Poskytuje nové impulsy pro zdokonalování vlastního rodičovství, naznačuje, jak lze děti vychovávat v přátelském, harmonickém a tvůrčím prostředí. Rodiče se během kurzu učí používat konkrétní techniky a metody, které – pokud se jim osvědčí – mohou v případě potřeby použít. Kurz je založen na aktivním zapojení účastníků. Lektoři používají zážitkové a interaktivní metody, které rodičům usnadňují pochopení a zapamatování.

Literatura:
Don Dinkmeyer, Gary D. McKay Step: Efektivní výchova krok za krokem, Portál, Praha 1996.
Alfred Adler Smysl života, Práh, Praha 1995.
Valerie Wágnerová Efektivní rodičovství krok za krokem, manuál pro lektory, Centrum pro rodinu a sociální péči, Brno 2008.