Málem jsem uškrtila manžela
VÁŠ PŘÍBĚH Celé těhotenství jsem prožila bez problémů a naprosto v klidu, takže jsem se porodu vůbec nebála, i když to byl můj první.
Zdroj: archiv redakce
Termíny jsem měla dva, první 14. a druhý 22. května. Trefila jsem se doprostřed, rodila jsem sedmnáctého.
Vrátila jsem se manželovi
V noci kolem půl druhé mi začala trochu odtékat voda. Nijak jsem nespěchala a šla jsem si ještě na hodinku lehnout k manželovi. Voda ale odtékala víc a víc a tak jsme raději ve 3.30 odjeli do liberecké porodnice.
Kontrakce jsem měla asi po šesti minutách a velmi slabé. Až v porodnici, když mě vyšetřili a odtekla plodová voda komplet, bolesti malinko zesílily. Byla jsem otevřená pouze na jeden prst, proto poslali manžela domů, že to je vše teprve v začátku.
Ještě se moc usmívám
Ráno kolem osmé mi sestra udělala přípravu a po klystýru teprve začaly pořádnější kontrakce po třech minutách, které už jsem musela rozdýchávat. Když jsem se porodní asistentky v 9.00 zeptala, jestli to stihneme do oběda, odpověděla, že si myslí, že asi ne.
Prý se ještě moc usmívám, takže ty kontrakce ještě nejsou tak hrozné. Za půl hodinky mě přišla prohlédnout paní doktorka, byla jsem otevřená již na 6 prstů. V 10.00 dorazil manžel a šli jsme rovnou na porodní sál.
Trochu jsem si zakřičela
Tam to šlo už docela rychle, porodní asistentka se divila, že se pořád usmívám, ale za hodinku mi už moc do smíchu nebylo. Samotný porod byl celkem rychlý, párkrát jsem zatlačila, trochu víc u toho zakřičela a málem uškrtila manžela, jak jsem ho v té bolesti chytla kolem krku, a malá byla v 11.15 na světě.
První pusa
V 11.16 jsem už o žádné bolesti nevěděla a jen jsem řekla: „Tak ten oběd ještě stihnu…“ Dcerku mi hned po ošetření přinesl manžel se slovy : „Moc děkuju, ta je krásná a vůbec není pomačkaná. Ještě jsem jí nedal pusinku, aby první pusu dostala od maminky.“ Na tato slova a na první pohled naší krásné Sylvinky nikdy nezapomenu.
Porod tak akorát
Sice jsem neměla porod ničím neobvyklý a nebyl ani moc dlouhý, ani moc krátký, prostě porod tak akorát…
Nastávajícím maminkám proto přeji, ať mají porod alespoň takový, jako já a ať se na tuto životní chvíli těší.
Nebojte se
Z porodu nemějte strach, ale respekt. A i když všude čtete příběhy maminek, které měly porody komplikované, věřte, že větší procento porodů je takových, jako byl ten můj.
Proto si myslím, že takovýchto příběhů by mělo být zveřejňováno více, aby se těhulky zbytečně nestresovaly…
